Osm bílých labutí

osm bílých labutí
na obloze visí
moje město rodné
zdá se býti cizí

cizí lidé cize
po ulicích chodí
milenci se zase
ruku v ruce vodí

měl jsem také lásku
zemřela a zmizla
já na očích měl pásku
souzeného kripla

tak teď na svět hledím
sám a bez bolesti
přemýšlím a sedím
sám teď na pelesti

na loži kde dosti
jsme se milovali
teď už jenom kosti
psi tu zanechali

ó kéž přijde znovu
dobrá hodina
a přijde ke slovu
moje láska