Hans Rössl 6.10.2015 0

Ohně

moje ohně planou
jako majáky ve tmě
a já hledím do dáli
zkoumám cestu
co přede mnou se line
straky si hrají na pahýlu stromu
kradou si vzájemně lesklé cetky
jsou to hraví ptáci
jdu kolem řeky a cítím její vůni
vůni řeky mého dětství
cítím ryby, řasy bahno
listí v řece
a voda plyne stále do dáli
protéká mi mezi rukama
a já čekám
že ta voda je tam pro mne
čekala až vstoupím do řeky
a omyje mi nohy, tvář
ztratím, či najdu svatozář
své tělo ponořím do hlubiny
nezbyde po mně nic, jen bubliny
nemám strach, dost vody i pro mne
nejsem netrpělivý ale číhám stále
trubka zní teskně do noci
a má naděje i očekávání se smrskly
do jediné myšlenky
najít sám sebe
najít svou cestu životem
pero, co klouže po papíře
si píše co ho napadne
ruka poslouchá hlavu a čmárá
písmena po papíře

About the author

vlasi:

Žádný komentář

Podělte se o své myšlenky

Váš email nebude zveřejněn. Vyžadované pole jsou označeny *

Napsat komentář