Odpolední příhoda

pak na mě plot ve tmě
vycenil své zuby
když jsem kolem šel
neměl jsem to dělat
jít domů byl nápad
který nebyl nejlepší
skotská na mém patře
brní jako trnky
a její vůně v ní se rozpouští
malé radosti života
čokoláda, knížka, letmý dotek
jakoby náhodný pohled do hnědých očí
vrásky kolem nich dělají vějířky
pro které stojí za to zemřít
co dělat, jsem doma
jen noční autobusy
hučí tmou
já myslím na to zapadající slunce
nad domem kata mydláře
vidím vodu pod ním se linoucí
v ní pstruzi, trávy, dřevo
dnes poslouchám jí rád
ale co já vím, co bude zítra,
za týden, za rok ?
nevím, teď to není podstatné
teď je ona a já
chodíme starým městem
plným jejích vzpomínek
lidé jí zdraví, já zdravím je
a přemýšlím, kdo asi jsou
nemusím ale vědět vše
zajímá mne pouze ona
její měkký orgazmus
a můj tvrdý robertek
z hradeb je vidět na dům
jehož architekt se zabil
když ho dostavěl
nevím, co ho k tomu vedlo
dům zas tak špatný nebyl
viděl jsem větší a horší
ostýcháme se oba
jakoby nám bylo patnáct
jako v čase malin nezralých
děláme jakoby nic
a čekáme, co ten druhý
já hledám špás ale i přístav
nechci se vázat ale chci být svázán
chci být svobodný ve vztahu
abych neměl pocit, že něco musím
to už nechci nikdy zažít
jak se snáší láska a svoboda ?
ví to ?
já to možná tuším
chtěl bych psát básně
ale neumím to
třeba
její vůně co zůstala na mých rtech
rozpouští se ve sklenici whisky
až se tají dech
nevím, jak řekl bych jí
ať zůstane ještě chvilku
že bychom mohli sníst
tu čokoládu Milku
co přinesla v tašce