báseň pro čističe bot

rovnováhu udržují šneci šplhající po
srázech Santa Moniky:
štěstí je procházet se po Western Avenue,
když na tebe pokřikují holky
z masážního salónu: „Nazdar, milánku!“
zázrak je mít v pětapadesáti
5 žen, které tě milují,
a krásné je, že ty můžeš milovat
jen jednu z nich.
darem je mít dceru něžnější než
ty sám, jejíž smích je jemnější
než tvůj.
mír přináší jízda
v modrém Brouku z roku 1967, když se řítíš ulicemi
jako teenager s rádiem naladěným na dobrou
stanici, cítíš slunce, slyšíš
jak motor po generální opravě
spokojeně přede,
jak se proplétáš mezi auty.
dobré je mít rád rock,
symfonickou hudbu, jazz…
cokoliv, co obsahuje původní energii
radosti.
a pravděpodobnost, která se vrací,
je tmavomodrá hloubka
ubohosti, ty sám
mezi gilotinovými stěnami
rozzuřený na zvonění telefonu
nebo čísi vzdalující se kroky;
ale druhá pravděpodobnost –
to, že pak člověku narostou křídla –
způsobuje, že dívka u pokladny
v samoobsluze vypadá jako
Marilyn,
jako Jackie, než uhnaly svého milence z Harvardu,
jako spolužačka ze školy, kterou jsme
všichni doprovázeli domů.
tohle ti tedy pomáhá věřit
v něco víc než ve smrt:
auto jedoucí
úzkou uličkou,
uhne ke straně,
abys mohl projít; nebo starej zápasník
Krásnej Jack jako čistič bot,
když rozházel všechny svoje prachy
na večírcích
za ženský
a příživníky,
a teď si brouká a dýchá na kůži,
leští hadrem botu a
vzhlédne a řekne:
„sakra, chvíli jsem byl
král, za ty prachy to
stálo.“
já bývám zatrpklejší,
ale často to chutná
sladce. to je tím, že jsem
se to bál vyslovit. je to, jako
když ti tvá žena řekne:
„řekni, že mě miluješ,“
a tobě to nejde.
až mě uvidíte šklebit se
z mého modrého Brouka
jak jedu na žlutou a
mířím přímo do slunce
budu znova lapen
v náručí
bláznivého života
a přemýšlet o akrobatech
a skrčcích s tlustými doutníky
o ruské zimě počátkem čtyřicátých let
o Chopinovi s hrstí polské země
o staré usměmavé servírce, přinášející
mi další šálek
kávy.
nejlepší z vás
mám ráději než si myslíte.
na ostatních nezáleží
kromě toho, že mají prsty a hlavy
a někteří z nich oči
a většina z nich nohy
a všichni
dobré a zlé sny
a cestu před sebou.
spravedlnost vítězí vždy a všude
a samopaly a zabijáci
a pouliční barikády
vás o tom přesvědčí
zrovna tak.

About the author

Lubomír Mudroň:

Žádný komentář

Podělte se o své myšlenky

Váš email nebude zveřejněn. Vyžadované pole jsou označeny *

Napsat komentář